#1 Alexovy kecy - Dneska to rozjedeme!

Welcome to Alex's garage, on hell in Earth. Abyste měli trochu představu o tom, co jsou to Alexovy kecy, trochu si to přiblížíme. V této sekci se bude Alex rozpovídávat o světu motorek a všeobecně o mechanice, jediné věci, kterou miluje celý svůj nepříliš dlouhý život. Celkově se bude jednat o jednu velkou knihu historek, zběsilých jízd a trapných momentů. Pojďte číst!

Heh, to by tě zajímalo, co? Dneska si probereme základní výhody, které motorka nabízí. Každá motorka je jiná, ale všechny mají některé výhody, které platí pro všechny motorky. Od čeho se zásadně liší od aut. To všechno si tady rozebereme.

Jako první věc, od které se liší motorka od auta je velikost. Motorka je mnohem menší a praktičtější. Podle mého výpočtu by se na plochu auta vešly čtyři motorky (počítáte-li v superbikách). To je výhodné, hlavně když chcete do úzkých míst. Do nějaké zapadlé uličky nebo když se potřebujete protáhnout davem. Auto by dav možná přejel, ale motorka ne. Motorka by to prokličkovala a v klidu by ujížděla dál. Velikost nehraje zásadní roli v jízdě, ale je dokázáno, že čím je těleso menší, tím je rychlejší. Proto byl rekord v rychlosti překonán právě motorkou. S tím ale bohužel souvisí ještě jedna věc. Motorka je menší, tudíž křehčí a neovladatelné v zatáčkách. Bohužel je způsobeno více zranení na motorce. Došlo i k pár úmrtím, ale to bylo hlavně proto, že řidič neměl helmu, porušil Pravidla silničního řádu nebo neuměl řádně řídit. Ano, taky neumím řídit, ale kdo je dokonalý. Nikdo není dokonalý. Samozřejmě došlo jen k náhodě. Ale radši nevyjíždějte ven na motorce, pokud nemáte helmu. Další nevýhodou velikosti je to, že jste více zranitelní. Když prší a vy jste v autě, nejdřív prší na auto a až na vás. U motorky je to naopak. Déšť zmáčí nejdříve vás a potom motorku. Tak to je i při nehodách. Když jste v autě, pomačká se nejdřív vaše plechovka a až potom vy. U motorky se nejdřív pomačkáte vy a potom až motorka.

Další je rychlost. Jak již bylo řečeno, motorka je (většinou) lehčí než auto, tudíž na menší vzdálenosti udělá větší rychlost. Samozřejmě to není pravidlem, ale většinou to tak je (pokud ovšem to auto není Lamborghini či jiný supersporťák, to už by byla řeč o jiném). Rychlost ovlivňuje i tlak. Víte, že pokud jedete v otevřeném prostoru (resp. jste nechránění nějakým obalem) víc jak 400km/h, zabije vás to? Umřete na vnitřní zranění, protože se Vám protrhnou plíce. A také rychlost = neovladatelnost, takže čím víc zrychlíte, tím je větší šance, že dojde k nějaké nehodě. Vím, jsem hrozný pesimista, ale ta dobrá část, teprve příjde. Sice se možná vybouráte, ale je to adrenalin (a to já vím, o čem mluvím). Jet stoosmdesátkou? Žádný problém. Stojí to za riziko!

Další věc, která je pro některé motorkáře důležitá je spotřeba. Toto je u každé motorky jiné, ale rozhodně je spotřeba menší než u auta. Já osobně na to vůbec nehledím, takže možná nebudu vědět, oč tu mluvím. Alex tudíž vůbec netuší, jaká je spotřeba motorky a už vůbec ne auta...

Věci, které je důležité pro všechny milovníky motorek je především rychlost, o tom není pochyb. Ale co třeba taková krása? Každý motorkář je pyšný na svůj stroj, ať už je to BMW či Harley. Nevím jak vy, ale já osobně jsem si oblíbil motorky z řady Yamaha. BMW sice vypadá někdy stejně, ale Yamaha... má prostě větší šťávu. Chápu, že každý má rád jiný druh motorky, možná vůbec ne motorky. Můžou to být auta, motorky, traktory,... Podle mě jsou motorky hezčí než auta a traktory, ale co myslíte vy?

A musí být historka? Dobře, když chcete. Jelikož je to první díl, vytáhnu nějaký slabý (a ne příliš trapný) kalibr. Dneska si dáme historku Jak se Alex naučil řídit motorku.

Byl krásný sluneční den roku 2013, přesněji na konci června. Alexovi bylo 17 let rozhodl se, že půjde po stopách svého idola Valentina Rossiho. S menším povzbuzením od své sestry a odporem od rodičů vyrazil ven. Zamířil si to rovnou do školy. Už tehdy Alex chodil na Kaskaderskou akademii, ale do té doby musel sedět v lavici a učit se jako každý jiný žák v normální škole. Ale ten den se všechno změnilo. V doprovodu dvou kamarádů, kteří se chtěli také učit řídit, zamířil do haly, kde na ně už čekal jejich trenér (teď už je v důchodu, ale pořád mu nosím sušenky). Po minutách snažení se konečně vyhoupl a sedl si tak, jak by se sedět mělo. "Chyť se pořádně a netvař se jako medůza!" křičel trenér. Zatímco jeho kamarádi už frčeli stodvacítkou, Alex se teprve učil rozjíždět a zatáčet. A pak přišel ten anděl z nebes. Tím andělem myslím teď svojí sestru, která do Alexe rýpala tak dlouho, než jsem se nenaučil pořádně řídit. "Alexi, i máma jezdí lépe.", "Alexi, vidíš to? On tě předjel! Tak dělej něco!". Pak ho to dopálilo. Začal jsem jezdit bez ohledu na opatrnost. Trénoval jsem ve dne v noci. Když přišel den zkoušel, rozjel to tak moc, že omylem zničil kola. I přesto ho trenér přijal do týmu a oznámil mu, že jede lépe už ti dva kamarádi. To ho naplnilo dlouho ztracenou nadějí. I přesto ale trénuje, aby se mohl jednou potkat s Valentino Rossim.

A teď jste právě dočetli příběh, jak se Alex naučil řídit. A to je i konec těhle keců.